Page 15 - LUCKY_4

15

Marcela Březinová

Marcela Březinová je zpěvačka a vedoucí oddělení populárního zpěvu na Mezinárodní konzervatoři Praha. V roce 1980

byla finalistkou někdejší talentové soutěže Mladá píseň, svou profesionální kariéru zahájila jako kmenová vokalistka
avantgardní elektronické skupiny OK Band. Poté se prosazovala sólově, zázemí nahrávacích studií nalézala převážně v
titulní spolupráci s jinými umělci; nejčastěji po boku Leška Semelky a jeho S.L.S., posléze také v Yandim Band Slávka Jandy.
Zásadnějších výsledků včetně nominace na výroční hudební ocenění Gramy se umělkyně dočkala v 90. letech minulého

století, kdy jí vyšly dvě profilové desky. V novém tisíciletí pak částečně zrehabilitovala své působení v dočasně obnoveném
OK Bandu. Podle Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby Březinová „jako jedna z prvních transformovala pěvecké
prvky nové vlny do českého ženského vokálu.“
Jak dlouho učíte na MKP?

Já jsem na konzervatoři od začátku, takže nějakých dvanáct krásných let, která pro mne byla a jsou velmi přínosná.
Jaký máte vztah se studenty?

Nejsem klasický pedagog. Jsem taková jejich starší ségra, starší kolegyně a také je tak vychovávám.
Zkrátka k nim mám mateřský vztah a hodně mi na nich záleží. Když učíte interpretaci, tak je důležité
,,vyndávat“ city. Aby se vám student otevřel, musíme si vzájemně důvěřovat. To je pro mě nejdůležitější.
Začít opravdu učit můžu až tehdy, kdy se vzájemně poznáme.

Když váš student prorazí v showbyznysu, berete to i jako váš úspěch?

Ano a je to opravdu nádherný pocit. Mám krásné reakce od studentů a říkám si, že to má smysl.
Připomenete nám nějakého studenta, kterému se to povedlo?

Určitě, například Marek Pošta a Markéta Chladová. Ti oba
byli v televizní soutěži The Voice.
“S POKOROU SE
Můžeme vás teď slyšet v nějaké skupině?
TOHO DOZVÍŠ NEJVÍC„
Já jsem si téměř před čtyřiceti lety spoluzaložila skupinu OK
Band. To je moje mateřská kapela, roky v ní byly úžasné a
občas se ještě sejdeme. Teď koncertuji s jedním mým pianis-
tou. V červnu jsme křtili takový maxi singl – tři věci.
Zpívala jste na svatbě své dcery?

No jasně ( smích), to by jinak nešlo, aby to máma nepokřtila. Svatba byla o prázd-
ninách a moc se vydařila. Obě mé děti, syn i dcera, mi dělají jen radost, protože v
životě dělají to, co je baví, a to je nejvíc.
Vy jste část dětství prožila v Libyi, kde jste chodila do americké klášterní ško-
ly. Jaké to bylo a jak jste se tam dostala?

Ano, chodila jsem do americké klášterní školy, kde jsem se naučila anglicky i arab-
sky. Bylo to tak, že můj tatínek byl před srpnem 1968 vyslán do Libye jako zubní
lékař na kliniku v hlavním městě Tripolis. Ve chvíli, kdy nás obsadili v roce 1968 Rusové, tak maminka vzala tatínkův červený diplom a
jely jsme spolu stopem do Vídně a pak na vlastní pěst do Libye za tátou.
Jak relaxujete a kam ráda jezdíte?

Víte, já mám to veliké štěstí, že práce je mým koníčkem. Já opravdu relaxuju na jevišti. Koncertů mám docela dost, když si vezmete,
že zpívám skoro čtyřicet let, a ještě můžu zpívat, a ještě to někoho zajímá. Z toho mám velkou radost. Textuju si písničky, občas si
zpívám s malými dětmi, říkám tomu veselé zpívání. Malé děti mě kutečně dobíjejí, to jsou úžasné nabíječky. Než přijdou do školy, do
systému, tak jsou naprosto svobodné a já z nich vysávám tu jejich svobodu (smích).

Máte nějaké motto, které byste chtěla předat našim čtenářům?

Mám jich několik, ale napište tam to, které říkám svým studentům. Je to i motto oddělení populárního zpěvu: S POKOROU SE TOHO
DOZVÍŠ NEJVÍC.

- Tereza Havlová, Martin Severa -