Page 6 - LUCKY_5

6

Jan Lengyel

Mám radost, že se mi podařilo

získat do našeho filmu Karla
Rodena

Pro studenty múzicko-mediálního oboru je jeden z nejob-
líbenějších učitelů. V osmnácti letech začal živnostensky
podnikat v oboru výroby a distribuce filmových a televiz-

ních pořadů. Vystudoval kameru na Soukromé vyšší od-

borné škole filmové v Písku a souběžně se stále věnoval
podnikání v tomto oboru. To postupně přetransformoval
do společnosti Pegasfilm s.r.o., jejímž je dnes jednate-

lem a majitelem. Nedávno dotočil vlastní film Andílci za

školou a rozjíždí spousty dalších projektů.

Jak dlouho učíte na MKP a jaký předmět?
JL: Odučil jsem dva roky, teď začínám třetí. Učím televizní a filmovou tvorbu a výrobu video pořadu.

Jak vycházíte se studenty?
JL: Z hloubi své duše nenávidím studenty MKP, rád jim způsobuji noční můry. ….ale ne, to byl vtip, sa-
mozřejmě. Studenty mám rád, zažíváme spolu spoustu legrace a jsem pro ně taková vrba. Vždycky mi
řeknou své problémy, takže vím, kdo s kým, kdy, jak a proč (smích).
Máte nějakou zajímavost, kterou nám na sebe prozradíte?
JL: Tak třeba, mám blok ke kouření. Když jsem měl tři roky, věšel jsem s mojí maminkou, vášnivou
kuřačkou, prádlo na balkoně. Maminka mi dala podržet její cigaretu, aby mohla něco pověsit. A já jako
velký kluk jsem to chtěl zkusit a strčil jsem si cigaretu do pusy. Akorát zapálenou stranou. A od té doby
mám blok (smích).

Máte 4 syny. Plánujete další děti?
JL: Ano, mám čtyři kluky, holky evidentně neumím vyrábět. Ale člověk nikdy neví, nikdy neříkej nikdy.
Jinak mám přítelkyni, která je také produkční, poznali jsme se na škole, jiskra přeskočila a jsme spolu
doteď.

Co děláte kromě školy?

JL: Poměrně dost věcí. Produkuji filmy, působím

jako kameraman, a to jak televizních, tak filmových
projektech. Vlastním a šéfuji dvěma produkčním Někdy si připadám jako stěhovák,

společnostem, působím v několika dalších firmách
v oblasti audiovize a kultury a rovněž podnikám a to mě na práci
v oblasti obchodu se zbraněmi a bezpečnostním kameramana nebaví
materiálem.

Co Vás na práci kameramana nebaví?
JL: Nebaví mě, že si občas připadám jako stěhovák.
Na každé natáčení potřebujete strašně moc tech-
nického vybavení. Není to jen o kameře, ale i o světlech, zvuku, gripu (pohybová technika) a dalších
nezbytných věcech, které potřebujete pro vynikající obrazový výsledek. Takže stěhování tuny techniky
mě opravdu nebaví…

Co je na práci kameramana nejtěžší kromě stěhování?

JL: Je velmi těžké soustředit se na správné rozzáběrování. Tady mluvím převážně o hraných filmech,
kde je velmi důležité projít si s režisérem celou scénu a přesně rozplánovat velikosti záběrů, pohledy,
osy, směry a další nezbytné aspekty pro to, aby divák nebyl v prostoru dezorientovaný a abychom po-
máhali vyprávění příběhu. Někdy si připadám jako stěhovák, a to mě na práci kameramana nebaví