Page 9 - LUCKY_5
P. 9
9
Hájemství
Vždy se dá udělat dobrý skutek a my jeden udělali zrovna na kurzu se školou. Byli jsme na procházce a došli až ke koste-
lu. Na dřevěném stolku vedle kostela byl ve skleněné lahvičce krátký vzkaz. Bylo v něm něco na
tento způsob: Jsem starší paní a hledám přátele na procházky po okolí. Kdybys měl zájem, zavo-
lej na toto číslo… Rozhodli jsme se tedy, že paní zpříjemníme aspoň jedno odpoledne a pozveme
ji tedy na procházku a naše krátké divadelní představení, které jsme měli zadané nacvičit v rámci
školního kurzu. Zavolali jsme ji a hned se domluvili. Druhý den jsme vyrazili opět ke kostelu, kde
jsme měli s paní sraz. Dorazila za námi starší paní s holí. Její první emoce byla překvapení. Říkala,
že nečekala někoho tak mladého a že ji to velice potěšilo. Společně jsme si zazpívali v kostelíku
a chvíli si popovídali. Byla milá a hodná, ale přišla mi vážně nešťastná. Bylo vidět, že je sama a že
nevěří, že ji může potkat ještě něco krásného. Převezli jsme ji do naší studentské vesničky a ode-
hráli představení. Poté jsme ji odvezli domů a ona nám slíbila, že nám do Prahy pošle košík plný
borůvek. Doufám, že nejsme jediní, kdo si udělá čas, aby zpříjemnili pár chvilek někomu, kdo je
sám. Až pojedeme příště na Hájemství, tak se s ní určitě zase sejdeme.
-Kateřina Průšová-
Poté, co se koncem školního roku uzavřela klasifikace, vyjeli jsme po jednotlivých turnusech na Hájemství. Oddě-
lení Mediálních studií mělo úžasný program, při kterém jsme se toho spoustu naučili. Nejvíc nám daly přednášky
úžasného režiséra a scénáristy Zdeňka Zelenky, se kterým jsme debatovali na téma zrození filmu od námětu po
premiéru. Součástí jeho přednášek byly i workshopy. Měli jsme například za úkol vypracovat řešení zápletky ima-
ginárního filmu – v domě je lupič, kterého přistihl majitel, lupič ho zastřelil, jenže dům už je obklíčen policisty. Úkol
– jak se zbavit mrtvoly! Každý z nás vymyslel nějaké řešení, ale některá z nich byla až příliš naivní….no, není jedno-
duché napsat scénář! Nakonec však pan Zelenka vybral vítězné řešení (ani si už nepamatuji, kdo byl jeho autorem
ani jak to vlastně dopadlo…) a vítězi daroval svou knihu. Kromě Zdeňka Zelenky jsme samozřejmě měli i neformální
výuku směřující ke kreativitě, ale hlavně k tomu, abychom se vzájemně poznali i mimo školní lavice. Ve volných
chvílích jsme se mohli koupat v bazénu nebo jsme vyrazili na túry do okolních lesů. Zakončení školního roku tak
mělo své kouzlo a atmosféru. Už teď se těšíme na příští rok. Jenže to budeme muset projít trnitou cestou školních
povinností a překonat mnoho překážek ve formě testů, zkoušek a samostatných prací.
-Eliška Jirků-
Lucie Ottová
Možná
Možná je to sen Milování je touha
anebo přítomnost co padá do pěny
Teď tu ale jsem namaluj na ni rty
A za mnou kráčí minulost a tělo obejmi
Rumba koule zní V kápi spíš a netušíš foto: V.Kozel
jako vdechnutí bezdechů na víc a nic a víc
růži rtů klavír zní
uvnitř snů zpívám ti jsem v prstech tvých klá-
vesnic
Jsi klíčem mým
tak otevři den věcných Na křídlo namaluj
návratů obrázky neviny
ve kterém se rozplynu bez a vrať se do pěny
chvatů
,,Těla jsou spojení"
Možná je to sen
anebo přítomnost Možná je to sen
Teď tu ale jsem anebo přítomnost
A za mnou kráčí minulost Teď tu ale jsem
a ve mne ty a naše nevin-
nost.