Page 10 - LUCKY_5

10

Jiří Stivín

Muzikant by se měl naučit hrát bez not. Protože pokud hraje jen
z not, stává se jejich otrokem.

Jiří Stivín je jazzman, flétnista a skladatel. Vystudoval kameru na pražské FAMU, poté na Royal Aca-

demy of Music v Londýně a skladbu na AMU v Praze. Začínal jako flétnista a saxofonista v SHQ Karla
Velebného, poté působil i v Národním divadle jako dirigent. Kromě freejazzu hraje hudbu renesance a
baroka. V červnu vedl workshop pro studenty MKP na Hájemství.

Začal jste hrát na flétnu už jako dítě?

Ne, já začal jako osmiletý hrát na housle, ale nebavilo mě to. Vlastně mě na tom bavilo jen chodit po
ulici s futrálem. Připadal jsem si tak nějak seriózně. Kvůli tomu futrálu mi připadalo, že to má nějaký
smysl. Nebavilo mě to také proto, že mě učil poslední žák profesora Otakara Ševčíka, který byl známý
tím, že všichni jeho žáci chodili do orchestru bez konkurzu. Protože bylo jasné, že když prošli Ševčí-
kovou školou, tak už něco uměli. Ševčík každého hned vyhodil, když to nebylo ono. A ten jeho žák,
co mě učil, tak mě moc buzeroval. Ale musím říct, že občas, když vezmu housle, tak to, co jsem se
jako dítě naučil, ještě dnes zahraju. Ten můj učitel byl v tomhle neuvěřitelnej.
Kdy jste začal hrát na flétnu?

Tak asi v sedmnácti, osmnácti. Mezi houslema a flétnou byla kytara, fotbal skauti….žádný seriozní
nástroj. …jo – jachting jsem dělal. Závodil jsem na plachetnicích.
Dobře, ale hudba vás musela přece jen oslovit už velmi brzo, musela vás nějak přitahovat…
kdy jste objevil v sobě talent? Prvotní impuls?
Já poslouchal všechny desky, které tehdy vyšly v tak zvaném Gramofonovém klubu, s rodiči

a se školou jsme chodili do Rudolfina na koncerty. Hudbou jsem byl dost pozname-
nanej, ale že se tomu budu věnovat, to mě nikdy nenapadlo – až když jsem začal
hrát na tu flétnu, ale to jen tak mírně, jen písničky, co jsem slyšel. Potom jsem

začal poslouchat jazz a zkoušel jsem, jestli to jsem schopen zahrát a zjistil
jsem, že to jde. A když jsem slyšel Ornetta Colemana a jazzmany,
kteří hrají free jazz, tak jsem zjistil, že by mi to šlo z fleku taky. Až

na FAMU, kde jsem studoval kame- ru, jsem si uvědomil, že mě
baví muzika daleko víc než filmo- vání. Školu jsem nakonec

dodělal, ale muzika stejně vyhrála.
Proč jste nestudoval konzervatoř?
V osmnácti, kdy jsem začal na flétnu hrát, jsem na to byl

už moc starej A navíc jsem se neučil žádný stupnice, já
rovnou hrál jazz a moderní věci a im- provizoval. Naštěstí
jsem se na vojně dostal do jazzového orchestru ASUTu
(Armádní soubor umělecké tvořivos- ti) jako flétnista a

saxofonista. Tam jsem byl dva roky a díky tomu jsem zůstal
u muziky. Po vojně mi nabídl angažmá Karel Velebný, hráli jsme
s Evou Olmerovou, s Linha Singers, začali jsme hrát i v divadle
Járy Cimmermana. Pak jsme se nabou- rali v autě, takže Velebný
přestal na čas hrát a já v roce 1969 odjel na rok do Anglie
studovat na Royal Academy of Music, to byl další zlom. Po návratu
jsem nastoupil do Národního divadla. Hrál jsem chvíli v divadel-
ním orchestru jako sólista a jeden čas jsem tam i dirigoval. Ale
pak jsem z toho utekl – víte, pořád mě někdo chodil navštěvo-
vat, pořád se mnou chtělo strašně moc lidí kamarádit, když
jsem byl ten dirigent. Když jsem odtud odešel, tak najednou žádní
kamarádi nebyli.