Page 12 - LUCKY_5

12

Zdeněk Zelenka:

OD SVÝCH TŘINÁCTI LET JSEM VĚDĚL, ŽE BUDU DĚLAT U FILMU

Zdeněk Zelenka je český scenárista, dramatik a režisér. Po revoluci v roce 1989 zakotvil v České televizi, pro kterou

napsal více než padesát scénářů a natočil více než sedmdesát filmů, seriálů, inscenací a dokumentů. Je autorem libre-

ta i režisérem původního českého muzikálu Mefisto, který slavil velký úspěch
v zahraničí a v roce 2019 ho dokonce zakoupila zahraniční produkce pro uvádění v jihokorejském Soulu. Začátkem
června byl hostem oddělení mediálních studií Mezinárodní konzervatoře Praha na interpretačním kurzu v letním stře-
disku konzervatoře Hájemství, kde vedl dvoudenní seminář.

Co vás přivedlo k práci u filmu?

Já jsem nikdy neuvažoval o ničem jiném. Od svých třinácti let jsem věděl, že budu dělat u filmu. Nebyla jiná cesta než
se přihlásit na FAMU a vystudovat obor režie. Ale už po maturitě jsem pracoval jako asistent režie a pak jako pomocný
režisér. Až po této praxi a vystudování katedry režie jsem dostal možnost samostatně režírovat.
Můžete být konkrétní? Jak na to vzpomínáte?
Maturoval jsem 13. června 1974 a už za měsíc jsem pracoval na Barrandově, takže žádné prázdniny. Tehdy mě tam
doporučil spisovatel Ota Hofman, autor známého seriálu Pan Tau. Já na to vzpomínám jako na dobu velmi dávnou, těch
vzpomínek je hodně – během sedmi let jsem tam dělal asistenta či pomocného režiséra na šestnácti filmech. Z té doby

jsem si přinesl jednu věc – je důležité být shovívavý k asistentům režie. Každý totiž přijde s tím nejčistějším svědomím
a těmi nejlepšími úmysly, ale nikdo mu neřekne, co vlastně má dělat. Všichni předpokládají, že to umí, ale on se to na
této pozici teprve učí.

Měl jste v době začátků svůj vzor? Máte ho i teď?
Mít vzor znamená, že bych ho mohl začít napodobovat. Svému vzoru se mnohdy snažíte přiblížit, a to je slepá ulice. To
ne. V našem oboru musíte být originál. Ale mám oblíbené tvůrce, kterých si vážím.

Natáčelo se vám líp v době socialismu nebo po revoluci 1989?

To se nedá tak jednoduše srovnávat. Dřív financoval výrobu filmu stát. Existovalo státní Filmové studio Barrandov, kte-
ré mělo studiový systém: dostalo peníze od státu a vyvíjelo látku od prázdného papíru až po premiéru. To už dnes nee-
xistuje. Točíme soukromé filmy a ty jsou financovány z různých zdrojů, například z fondu kinematografie, významnými

koproducenty bývají televize, ať veřejnoprávní či soukromé. Takže dnes je složitější sehnat peníze, dřív bylo složitější
vyhnout se politickým tlakům. Jedna věc se ale nezměnila: požadavek na znalost řemesla. Filmařina se systémů netýká,
byť se v řemesle mnohé změnilo. Pořád vyprávíte příběhy, ať je to za socialismu nebo za kapitalismu. Problém ovšem
je, že po revoluci v roce 1989 najednou mohl dělat kdokoli cokoliv, a to
bez ohledu na to, jestli filmovou školu vystudoval. Dnes klidně může na-

točit film třeba i uzenář. Stačí, když sežene 20 milionů. Dřív to bez školy

nešlo, dnes to bohužel jde.
Co považujete za svůj největší úspěch?

To, že jsem se filmařinou dokázal 46 let uživit! Od roku 1991 jsem

vlastně nezaměstnaný, který se živí příležitostnou prací pro film, diva-
dlo, televizi, ale třeba i pro reklamní agentury. Když si práci neseženete,
vypadnete ze hry a je velký problém dostat se zpátky. Vezměte si, že

někdo natočí jeden dva filmy a zmizí. Nevydrží ten tlak – řekl bych to
titulem jedné švédské komedie: Tančila jedno léto. Ano, někdo tančí
jedno léto, historie ho spláchne, a naopak někdo se dokáže v profesi
udržet po celá desetiletí. A to považuji za největší úspěch. Ale pokud
myslíte konkrétní umělecký úspěch, tak těch bylo víc. Dostal jsem hodně

cen, byl jsem úspěšný i v divadle. Mé filmy se promítaly snad na všech
kontinentech, třeba Nesmrtelnou tetu viděli od USA, přes Evropu až po

Austrálii či Rusko. A obrovský úspěch je třeba to, že muzikál Mefisto,
který jsem napsal a režíroval, se dostal do Soulu do Jižní Koreje. Soul je
totiž Mekka světových muzikálů, tam se snaží dostat všechna divadla na
světě - muzikály z Broadwaye, z West Endu … a oni si vybrali náš muzi-
kál! Velký úspěch je i to, že moje televizní filmy a seriály mají vysokou

sledovanost. Například Ach ty vraždy!, což je série celovečerních detek-
tivek, které jsem napsal i režíroval, převálcovala program komerčních
televizí. Zkrátka … úspěch je, že člověk dělá věci, na které
nedostal žádnou nabídku. Všichni si řekli – ten bude drahej nebo ten
má určitě práce dost …

foto: MKP